Dopady (ne)demise české vlády, bankrot Portorika, držitelé českých státních dluhopisů a na závěr zamyšlení o správném okamžiku pro odchod do penze. To jsou témata, která v minulém týdnu zaujala Vladimíra Fichtnera a Tomáše Tyla.

Týdenní video komentář - 5. květen 2017

Přepis video komentáře:

Tomáš Tyl: Dobrý den, vítám vás u dalšího „Přečetli jsme za vás...”, tentokrát od 29. 4. do 4. 5. Moje jméno je Tomáš Tyl a bude tady se mnou Vladimír Fichtner. Dobrý den, Vladimíre.

Vladimír Fichtner: Dobrý den, Tomáši, dobrý den, dámy a pánové.

(Ne)demise zatím nic neznamená

Tomáš Tyl: Pojďme hned na první zprávu, která nejvíce hýbe českou politikou. Co vy na tu demisi nedemisi, o které se nejvíce mluví?

Vladimír Fichtner: No, uvidíme, co z toho nakonec bude, ale to podstatné pro nás je, že krátkodobé politické hry většinou neovlivňují reálnou ekonomiku, a tudíž neovlivňují ani nás jako investory.

My ještě navíc investujeme hodně v zahraničí a investic, které jsou v Čechách, máme pomálu nebo téměř žádné, takže to už nás vůbec neovlivňuje, ale to je taky jeden ze způsobů, jak se chráníme. Většina našich majetků, příjmů, je v České republice, no tak finanční aktiva jsou v zahraničí a tomu se říká diverzifikace; je to jedna z věcí, kterou je dobré dodržovat.

Ale zpátky ještě k té politické situaci. Ta politická situace samozřejmě, nebo reprezentace, dlouhodobě může mít významný vliv na to, co se děje. Velmi pozitivní vliv měla třeba politická reprezentace v Jižní Koreji po korejské válce, kde se ze země třetího světa vlastně k dnešnímu dni stala jedna ze špičkových zemí světa, asi třináctá na světě z hlediska své ekonomické síly. Nebo po válce Konrad Adenauer, německý kancléř, nebo západoněmecký, z dnešního pohledu, také pomohl Německo dostat úplně do jiného gardu a do situace, kdy je dneska lídrem Evropy.

Politická reprezentace ale může způsobit i problémy, a to může taky znamenat, že stát jako takový zbankrotuje, a to může být problém. Takže v tuto chvíli demise nedemise nic neznamená, je to krátkodobá věc, ale dlouhodobě je potřeba si dávat pozor na to, jaké politiky máme, protože mohou mít významný vliv na naši budoucnost.

Portoriko zkrachovalo a diverzifikace fungovala

Tomáš Tyl: Vy jste zmínil bankrot, shodou okolností v tomto týdnu došlo k bankrotu Portorika, co nám k tomu můžete říct?

Vladimír Fichtner: Portoriko je součástí Spojených států amerických, a proto tady je napsáno „komunální bankrot v historii USA“ nebo na Patrii bylo napsáno „komunální bankrot“.

<(p>

Stát Portoriko není schopen plnit svoje závazky a projevuje se to několika způsoby. Jednak, co se týče investorů, kteří investovali do dluhopisů Portorika, tak najednou zjišťují, že ten dluhopis nejenom že třeba není schopen splácet úrok, který deklaroval, ale jeho hodnota není 100 procent, ale třeba 60 nebo 65 procent a uvidíme, jaká bude budoucí hodnota tohoto dluhopisu, jestli vůbec investoři dostanou peníze zpátky. Druhá věc, projevuje se to vevnitř v té zemi, protože najednou věci, které financuje stát, nemůže financovat. Zdravotnictví, vzdělání, ale třeba i penze tak to může výrazně znepříjemnit život občanů té dané země, takže je potřeba na to dávat pozor, jako investor diverzifikovat a jako občan dobře volit.

Tomáš Tyl: My se ještě podíváme na případ konkrétně Portorika, tam jedním z největších investorů do portorických dluhopisů je společnost Franklin Templeton, jejíž fond i máme v portfoliu. Jak se to projevilo na tom fondu, ten krach?

Vladimír Fichtner: To je velmi zajímavé sledovat, Franklin Templeton je ta modrá, tmavě modrá linka, dole je vlastně index Emerging Market dluhopisů - tohle je od začátku letošního roku.

Je vidět, že na tom fondu se to neprojevuje nějak zásadně to, že došlo teď k velkému poklesu ceny portorických dluhopisů protože je diverzifikován. Ten fond nemá samozřejmě jen dluhopisy Portorika, má spoustu jiných, dalších dluhopisů, a takhle by měl vypadat graf portfolia. Když dojde k nějakému problému v jedné části portfolia, neměl by to být fatální průšvih. Tady je vidět, že to není fatální průšvih a to je něco, co je dobré si neustále připomínat: nikdy nesázet všechno na jednu kartu, být diverzifikovaný, chránit svůj majetek tím, že budu dodržovat pravidla obezřetnosti, wealth protection, důsledné diverzifikace.

Převážná část českých dluhopisů v rukou zahraničních investorů

Tomáš Tyl: Zůstaneme ještě u dluhopisů, vrátíme se do České republiky. Téměř polovinu českých státních dluhopisů drží zahraniční investoři. To se zdá jako taková technická zpráva, ale čím je to zajímavé?

Vladimír Fichtner: Je to zajímavé v tom, že zahraniční investoři nejsou žádní dlouhodobí investoři, obvykle. Tohle nejsou investoři typu Volkswagen, kteří by chtěli rozvíjet svůj byznys a rozvíjet svoji výrobní základnu na území České republiky. Jsou to většinou krátkodobí investoři, a to může znamenat, že nemají takovou trpělivost s námi, s našimi dluhopisy, s naší měnou, a že více podléhají nějakým náladám a krátkodobým zprávám. Pro dluhopisy to může znamenat v jeden okamžik, že hodně nakupují, a proto ceny dluhopisů jdou nahoru, ale ve chvíli, kdy se rozhodnou, že budou prodávat, tak zase ceny mohou být velmi negativně ovlivněny směrem dolů, stejně jako cena třeba české koruny vůči zahraniční měně. Takže čím více zahraničních investorů, tím větší volatilitu, jak v cenách dluhopisů, tak třeba v koruně, je potřeba očekávat.

Když mluvíme o dlouhodobém investování ...

Tomáš Tyl: Zatímco tohle byly spíše krátkodobé investice a spekulace těch zahraničních investorů, my se na to díváme dlouhodobě. Co pro nás znamená dlouhodobé investování?

Vladimír Fichtner: Já myslím, Tomáši, že to je hodně v tom titulku, který se mi tento týden velmi líbil, a to byl: Královnin manžel Philip odejde v 96 letech do penze, vzdá se veřejných povinností. Podobný titulek byl před nějakou dobou - společnost Pioneer Investments natočila krátký film, asi dvanáctiminutový, o svém zakladateli, který založil společnost v roce 1928, a ten film začíná následovně: Dva měsíce před svými stými narozeninami přijíždí Philip L .Carret do své kanceláře na Wall Street. Krásně mluví i o tom, jak my vnímáme to, co děláme pro naše klienty, a jak nás ta práce baví. Nás ta práce baví, chceme ji dělat já nevím, jestli do stovky nebo do sto dvaceti, a pokud budeme zdraví, a živí samozřejmě taky, tak máme rozumnou šanci, že se dožijeme výsledků svých dlouhodobých doporučení, a proto tu práci musíme dělat s co největším nasazením, s co největší energií, s co největší vizí, i do budoucna, abychom se nemuseli bát podívat se klientům do očí. Ne za rok, za dva nebo za tři, ale za deset, za dvacet nebo za třicet nebo padesát let. A ta story královnina manžela Philipa nebo Phila Carreta je takovou zajímavou připomínkou, jak by to asi mělo fungovat, takže proto se mi to tak líbilo.

Tomáš Tyl: Já vám děkuji, Vladimíre. Pro dnešek se s vámi loučíme. Díky a na shledanou.

Vladimír Fichtner: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás...”.

Jan Valášek, www.eFrank.cz