V USA ve 2Q roku 2018 rostly zisky významným tempem, rychleji než ceny akcií. Díky tomu akcie fundamentálně nezdražují. -- Zda je akcie drahá nezáleží na její tržní kapitalizaci, ale na dalších parametrech jako zisku nebo tržbách. Ukážeme si to na příkladu Applu. -- Recesi nyní neočekáváme. Ale v případě, že by nastala FED bude mít lepší pozici pro její zvládnutí než ECB.

Týdenní videokomentář - 10. srpna 2018

Přepis videokomentáře:

Vladimír Fichtner: Dobrý den, dámy a pánové, tady je Vladimír Fichtner a vítám vás při dalším „Přečetli jsme za vás“, dnes tady sedím za počítačem s Tomášem Tylem. Dobrý den, Tomáši.

Tomáš Tyl: Dobrý den, Vladimíre. Dobrý den.

Vladimír Fichtner: Dnes si budeme povídat o tom, co se děje na trhu, tak jako každý týden. Zajímavé zprávy jsou, že americké akcie rostou a přesto zlevňují, za chvíli si o tom řekneme více, a řekneme si také třeba o tom, že Fidelity má první fond na světě, který je úplně bez poplatků, takže výborná zpráva.

Vývoj akcií od začátku roku 2018

Vladimír Fichtner: Co se týče trhů, všichni vidíte, co se dělo. Amerika už je k dnešnímu dni +12 %, svět +7 %, Emerging Markets -1,63 %, to je něco, co poslední měsíce vidíme poměrně často, takže tam se nic moc nemění a Amerika dál pokračuje ve svém zajímavém růstu.

V USA ve 2Q roku 2018 rostly zisky významným tempem

Vladimír Fichtner: Tady už máme první tabulku a graf, který bychom chtěli trochu okomentovat, Tomáši. 500 největších amerických firem, většina z nich už nareportovala, co se děje s jejich zisky a s jejich tržbami, můžete k tomu dodat nějaký komentář?

Tomáš Tyl: Důležité je, že druhý kvartál je, podobně jako ten první kvartál, hodně silný. Průměrný růst zisků byl skoro 25 %, což je velmi vysoké číslo, v prvním kvartále to bylo podobné, teď se to opakuje. Průměrný růst tržeb byl kolem 9 %, to jsou všechno hodně silná čísla a ukazuje to na zdravou ekonomiku, protože kdyby to byl jen růst zisků bez tržeb, mohlo by to třeba být tím, že se snižují náklady a tak dále, ale tady je vidět, že to je tím, že ekonomice se daří, lidé více utrácejí, firmám rostou tržby, rostou jejich zisky, a to je samozřejmě pozitivní ekonomické prostředí, které v Americe vidíme.

Ceny akcií rostou, ale valuace zlevňují

Vladimír Fichtner: To se tedy projevuje v tom, že ceny akcií rostou, ale zároveň Wall Street Journal říká, že valuace klesají, valuace jsou levnější, ocenění těch firem je levnější. Co to znamená? Ceny rostou, ale akcie relativně zlevňují.

Tomáš Tyl: Ano, je to tak, protože hodnota, jestli jsou akcie drahé nebo levné, nezáleží na absolutní ceně, ale na tom, jak jsou drahé vůči například svým ziskům. Jeden z ukazatelů, které se sledují, P/E (price to earnings) je vlastně cena akcií k jejich ziskům, a když cena akcií roste, ale zisky rostou ještě rychleji, dochází paradoxně k tomu, že akcie jsou levnější a levnější. Tady třeba vidíme na jednom z těch ukazatelů, který se dívá na historické zisky za poslední rok, že od ledna, kdy ten ukazatel dosáhl nějakých 21,75, poměrně dramaticky spadl až k 18,75. Můžeme říct, že když se akcie pohybují někde mezi deseti a dvaceti, považujeme je za rozumně oceněné, kdyby se pohybovaly výrazně přes dvacet, budeme je považovat za dražší a pod deset to zase bude velmi výhodný nákup. My se díváme na podobný ukazatel, který sleduje zase budoucí zisky. Nebudeme tady teď vyloženě probírat ty hlavní rozdíly, ale ten ukazatel Forward P/E, se kterým pracujeme v našich valuacích, je 17,1 a také ukazuje, že akcie jsou rozumně oceněné, nejsou drahé, nejsou samozřejmě ani nějak výrazně levné, 17,1 není nějaká nízká hodnota, ale z našeho hlediska vidíme, že na akciích není bublina, a proto je stále mírně převažujeme.

Vladimír Fichtner: Vždy je potřeba se i na ocenění akcií dívat v nějakém horizontu. Když by se teď akciové ceny tři roky nepohnuly, ale rostly zisky, P/E může klidně spadnout na hodnotu 13, 12, podle toho, jak ty zisky porostou, a pak budou akcie velmi levné, takže když se budete dívat na to, jestli jsou akcie drahé nebo levné, nedívejte se jenom na to, zda rostou, ale vždycky se podívejte v relaci k tomu zisku, který vydělávají.

Zda je akcie drahá nezáleží na její tržní kapitalizaci, ale na dalších parametrech

Vladimír Fichtner: Takový případ jsem potkal i tento týden. Jeden člověk se mě ptal: „Ten Apple, o kterém jste mluvili minulý týden, už má jeden bilion kapitalizaci, to už je drahé, Vladimíre, ten by bylo potřeba prodat, kdyby ho člověk měl, ne?“. Ale to není pravda. Proč to není pravda, Tomáši?

Tomáš Tyl: Tady v tabulce to přesně vidíme. Nezáleží na tom, jaká je absolutní hodnota Apple, důležité je, že pokud lidé kupují iPhony, kupují další produkty od Apple, Apple má velmi solidní marže, je ziskový, má zajímavé zisky, zajímavé tržby, vůbec to nemusí znamenat, že se akcie stává drahou. Tady vidíme, že ukazatele P/E nebo Forward P/E jsou pod 20: Forward P/E je 15,6, to jsou rozumná čísla, dividendový výnos 1,4 %. Ten klient, který se konkrétně ptal na Apple, ho srovnával s Teslou, a když se podíváme na tu tabulku u Tesly, vidíme, že ta nemá žádný dividendový výnos, protože je ztrátová, její ukazatel P/E vůbec nemá smysl, když je ztrátová, a i když se podíváme na nějaké další ukazatele, jako je P/S (price to sells) nebo P/B (price to book), což je v účetní hodnotě, je daleko dražší než Apple, takže není to o těch absolutních hodnotách, vždycky jsou důležité fundamenty těch společností a to, jak jsou ziskové, jakou platí dividendu, jaké mají tržby.

Vladimír Fichtner: Bylo krásné bavit se s tím člověkem, se kterým jsem se bavil, protože on zachytil jenom ten emocionální titulek „Apple je největší firma na světě, bilion dolarů market cap, a proto je drahý“. Není to pravda, vždycky je to o té relativní valuaci a o tom si dneska povídáme téměř celou dobu.

V případě recese bude mít FED lepší pozici pro její zvládnutí než ECB

Vladimír Fichtner: Další článek, který byl zajímavý a který se objevil na Patrii, je „Jak bude vypadat monetární politika během další recese“. Směrovalo to k tomu, že pokud by přišla recese – což tak v tuto chvíli nevypadá, ale samozřejmě se vždycky něco může ze dne na den změnit, i když tyto věci hospodářského typu se úplně ze dne na den nemění, mají poměrně delší dobu nějaké reakce na to, co se děje, tak Evropa na tom může být trošku hůře. Čím to je?

Tomáš Tyl: Ten důvod je, že když přijde recese, centrální banky zlevňují peníze, snižují sazby, a tím pomáhají ekonomice, aby se postavila na nohy, aby se firmy dostaly k penězům a podobně. Ale Evropa se ještě pořádně nedostala z té krize po roce 2008, sazby jsou pořád nízké a prostor pro jejich snižování tudíž není. Zatímco v Americe sazby už rostou, je možné je případně snížit a ekonomiku podpořit, v Evropě je to mnohem větší problém a i to je jeden z důvodů, proč my jsme v Americe více než v Evropě, protože se domníváme, že je více připravená na nějaké problémy a na nějakou špatnou situaci.

Vladimír Fichtner: Dobře, to je monetární politika a šance Ameriky a Evropy reagovat na případné zhoršení ekonomické situace.

Fidelity u dvou ETF snížila poplatek na nulu

Vladimír Fichtner: Poslední článek, který tady dneska máme, byl o tom, že společnost Fidelity, jeden z největších správců na světě, u dvou svých nových indexových fondů snížila poplatky na 0 %. Je fascinující, že správce, který v minulosti míval jenom aktivně řízené fondy a dlouhou dobu odolával i tomu tlaku na poplatky, má najednou dvě ETF, která mají nulový vstupní poplatek. Má samozřejmě spoustu dalších fondů, které nemají nulové vstupní poplatky, ale je zajímavé sledovat ten trend a obecně ty poslední dva roky v Americe jsou velmi o tom, že se poplatky fondů tlačí níže a níže. Bohužel je to v Americe, v Čechách a obecně v Evropě to zase tak velký a silný trend není. V Čechách je typické, že vnitřní náklady fondů jsou 2 3 %. To sice nevidíte, že byste to museli někde platit stranou, když máte tento typ fondů, ale každý rok o ty 2 3 % přicházíte. Normálně fond vydělá 10 %, ale vy vyděláte jenom 7 8 %, protože ten fond automaticky sníží váš výnos o svoje vnitřní poplatky, takže proto my jsme přešli, nebo v posledních dvou letech přecházíme v našich portfoliích a v portfoliích našich klientů, na ETF, kde náklady akciového portfolia, které máme třeba pro budoucí rentiéry, jsou 0,12 %. Není to 0 %, jako má Fidelity, ale kdo ví, třeba tam taky dojdeme, když takovéto produkty budou k dispozici i v Čechách, ale v žádném případě to není 2 3 %, protože to považujeme pro dlouhodobou investici za skutečně velmi zbytečné a nepříjemné.

Vladimír Fichtner: Takže to je asi všechno k tomu dnešnímu povídání, Tomáši, děkuju vám za spolukomentování dnešní seance.

Tomáš Tyl: Děkuji za pozornost.

Vladimír Fichtner: Vám poděkuju a budu se těšit někdy příště. Mějte se krásně, na shledanou.

Tomáš Tyl: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. Honza Valášek, www.eFrank.cz