Nůžky výnosů mezi Amerikou a Evropou se rozevírají. -- Od pádu Lehman Brothers uplynulo 10 let. I přes pokles akcií o 46 % po pádu banky vydělaly akcie za 10 let 153 % (světové akcie). -- Emerging markets procházejí poklesem. -- Doporučený způsob vzdělávání: učit se po malých částech a ty věci, které jsou v danou chvíli aktuální. -- Nepodceňte objem prostředků, který budete potřebovat v době renty.

Týdenní videokomentář - 7. září 2018

Přepis videokomentáře:

Petr Syrový: Dobrý den, vítám vás u dalšího „Přečetli jsme za vás“. Moje jméno je Petr Syrový a vítám tady Vladimíra Fichtnera. Dobrý den, Vladimíre.

Vladimír Fichtner: Dobrý den, Petře. Dobrý den všem.

Vývoj trhů od začátku roku

Petr Syrový: Pojďme se hned podívat na vývoj trhu od začátku roku. Americké dividendové akcie vyrostly od začátku roku o 9 % a zvyšuje se rozdíl mezi Evropou a Amerikou. Americe se daří lépe, Evropě se daří hůře, Amerika vede 9 ku -0,3.

Vývoj trhů za 10 let po pádu Lehman Brothers

Petr Syrový: Jdeme na první zprávu, která nás zaujala. Je to deset let od doby, kdy zkrachovali Lehman Brothers. Jakých bylo těch deset let, Vladimíre, co za tu dobu udělaly trhy a co jsme udělali my s klienty?

Vladimír Fichtner: Těch deset let bylo samozřejmě zajímavých, těch deset let bylo náročných, emočně náročných, ale zajímavých z hlediska výnosů, jen bylo potřeba zůstat v klidu a mít jasnou strategii, co budu dělat, když se něco bude dít. Občas se také potkám, naposledy tento týden, s otázkou: „Vladimíre, teď se mi nechce investovat, blíží se nějaká krize.“ a moje odpověď je: „Pokud budete investovat tak, že budete muset vždycky vědět o tom, že krize přijde, a včas vyskočit, pravděpodobně to fungovat nebude.“. Je potřeba investovat tak, abyste zvládli jak investování, když jdou ceny nahoru, tak investování, když ceny budou klesat. Mít zkrátka portfolio vyřešené tak, aby bylo do každého počasí, to je hrozně podstatné. To, že trhy pořád vynesly pro toho, kdo zainvestoval před jejich poklesy v roce 2009, dvojnásobek, nebo více než dvojnásobek výnosů, je skvělé. Ten, kdo zainvestoval dole, to jsme si říkali minulý týden, dostal samozřejmě z hlediska výnosu ještě mnohem více peněz, ale oba ty výnosy jsou skvělé. Pořád lepší, než dávat peníze do banky a mít 0 % na spořicím účtu. Takže poučení z krize – nebát se jí, být na ni připraven předem, neřešit ji, až když přijde, to už je pozdě.

Emerging markets vstoupily na medvědí trh

Petr Syrový: Vladimíre, mluvíme tedy o krizi. Emerging markets vstoupily na medvědí trh, protože poklesly o více než 20 %. Co byste k tomu řekl?

Vladimír Fichtner: My jsme se v posledních týdnech bavili o Turecku, zajímavé je, že Indonésie je další jméno, které se objevilo v novinových titulcích tento týden, protože má stejně jako Turecko nebo Argentina hodně dluhů v cizí měně, indonéská rupie klesá na hodnotě, a to všechny ty, kteří mají dluhy v dolaru, může zatěžovat. Nervozita ohledně emerging markets obecně bude pravděpodobně pokračovat. My na emerging markets neinvestujeme přímo, ale neznamená to, že se nechceme podílet na růstu jejich ekonomik, ale chceme to udělat přes akcie typu Apple, McDonald‘s a další velké hráče, velké světové firmy, pro které, když se emerging markets dařit nebude, to nebude fatální průšvih, a když se jim bude dařit, vydělají na tom a pomůže jim to.

Finanční vzdělání pomáhá vyhýbat se investorským chybám

Petr Syrový: To jsme se bavili o krizích a co dělat v dobách krizí. Vzdělání, nebo finanční vzdělání, tomu určitě velmi významně pomůže, ale není vzdělání jako vzdělání. Jaký způsob vzdělání byste doporučoval?

Vladimír Fichtner: Spíše je možná zajímavé, co bylo tento týden ve Wall Street Journalu, kde byl článek o tom, že není špatné časovat vzdělání k okamžiku, kdy ho opravdu potřebujete. Popisovali tam příklad, když jdete v Americe k lékaři – u nás to tolik nefunguje, ale v Americe ano – lékař vám něco vysvětlí a vy mu k tomu, co vám doporučuje, dáte informovaný souhlas. V Čechách je to trošku jiné, většinou je to slepý souhlas, moc se neptáte a zase jedete dál. Ale my také chceme od našich klientů vždycky informovaný souhlas k tomu, co děláme, a víme, že když tu informaci dávkujeme postupně, když to není všechno najednou, je to pro mnohé lidi stravitelnější, proto jsme rádi, že se díváte na tyto informace, které dáváme každý týden dohromady, že nás sledujete průběžně a ne jenom jednorázově, že si jen nepřečtete knížku, a pak už máte všechno vyřešeno, protože se zdá – a ten článek ve Wall Street Journalu byl právě o tom – že když se informace časuje v menších dávkách, rozděluje do menších dávek, ulpívá potom lépe v mysli toho, kdo ji využívá. Takže zajímavý inspirativní článek, některé věci z toho asi děláme, o některých věcech možná můžeme přemýšlet, jak je uděláme dál.

Jak plánovat výši renty

Petr Syrový: Další myšlenka, která nás zaujala, souvisí se vzděláním, souvisí s tím, jak si určit, kolik peněz budeme potřebovat v době renty. Jaký jsme k tomu našli návod ve Wall Street Journalu?

Vladimír Fichtner: Já bych, Petře, možná neřekl návod, ale zase další velmi fascinující článek od Dana Arielyho – člověka, který napsal třeba knížku „Jak drahé je zdarma“ nebo „Jak drahá je intuice“, kde mluvil o tom, že dělali výzkum, kde se ptali lidí, kolik si myslí, že by měli mít peněz v budoucnosti vzhledem ke svým dnešním příjmům. Lidi jim standardně odpovídali „70 %“ a oni potom zkoumali, jak k tomu číslu došli, a zjistili, že k tomu došli pouze tím, že to někde slyšeli. Všichni, koho se zeptali. To byl první závěr té studie. Pak se s těmi lidmi zamysleli a zjistili, že když to berou individuálně, není to 70 %, ale 130 % toho, na co jsou ti lidé zvyklí, protože – to v tom článku také bylo – nejlevnější je chodit do práce. Když nechodíte do práce, začnete si užívat, máte nějaké koníčky, cestování, oběd i večeři někde v restauraci, najednou se to trošku prodraží. Ten článek byl velmi zajímavý a pro mě byl zajímavý i v tom, že občas se potkám s tím, že někdo říká: „Vladimíre, ale mně bude stačit třeba polovina těch peněz, které mám dneska, nebo o třetinu méně, 70 %.“ a já říkám: „Podívejte se, plánujme raději to, co máte dneska, ať to je ta renta, ke které budete směřovat.“. Tohle spíš potvrzuje tento přístup a já vždycky říkám: „Pokud chcete zchudnout, to nemusíte s námi, zchudnout můžete sami.“. Někdy to samozřejmě může dávat smysl, když mám klienta, který řekne: „Vladimíre, tady mám sto tisíc, ale na Srí Lance stejný životní styl za čtyřicet tisíc, je to ok. Můžeme plánovat „zchudnutí“, protože to vlastně není zchudnutí, je to jenom přesun do jiné destinace. Takže tento článek je zajímavý v tom, že i pro nás je to takový podnět, jestli neříkat, že chci mít rentu jenom 100 % toho, co už dneska prožívám, jestli k tomu nepřistoupit ještě trochu sofistikovaněji. Budeme o tom přemýšlet, pokud vás něco napadne, dejte nám určitě vědět, za jakékoliv podněty budeme rádi a případně to budeme řešit při nějakých aktualizacích investičních plánů našich klientů do budoucna.

Workshop pro dospělé děti našich klientů

Petr Syrový: Vladimíre, poslední zpráva, kterou máme připravenou, je pro rodiče dospělých dětí. Co jste jim chtěl sdělit a kam jste je chtěl pozvat?

Vladimír Fichtner: Je již jisté, že 13. 14. října 2018 v Praze bude workshop pro dospělé děti našich klientů, případně jejich partnery, tady na tom slidu jsou další detaily, které si můžete přečíst, já jsem sliboval, že pošlu pozvánku do konce týdne, bude až příští týden, respektive tady už jsem napsal datum 17. 9., aby to bylo jasné, takže do 17. 9. určitě dostanete bližší informace, ale základní informace už jsou tady.

Petr Syrový: Děkuju. Děkuju za pozornost, Vladimíre, děkuju vám za zajímavé informace a budu se těšit někdy příště na shledanou.

Vladimír Fichtner: Já taky, Petře, díky moc, díky vám všem a na shledanou.

Petr Syrový: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. Honza Valášek, www.eFrank.cz