Výprodeje na trzích spustili další poklesy. Akcie jsou díky poklesu atraktivní. - Nacházíme se v pozdní fázi cyklu a s tím roste i počet varovných signálů - Působí na nás přetlak informací, z nichž velká část je jen informační šum. To platí i v investování. Důležité je věnovat pozornost relevantním informacím, ne těm, které vidíme nejčastěji

Týdenní videokomentář - 26. října 2018 Přepis videokomentáře:

Vladimír Fichtner: Dobrý den, dámy a pánové, tady je Vladimír Fichtner a vítám vás u dalšího „Přečetli jsme za vás“. Dneska jsem tady s Tomášem Tylem. Dobrý den, Tomáši.

Tomáš Tyl: Dobrý den, Vladimíre.

Vývoj trhů od začátku roku

Vladimír Fichtner: Budeme si povídat, tak jako vždy, o tom nejdůležitějším, co jsme přečetli tento týden v novinách, na internetu a někdy i na sociálních sítích. Mnozí jste zaregistrovali titulky o tom, že akcie klesají. Z našeho úhlu pohledu to nebylo o tom, že by docházelo k nějakým dramatickým poklesům. Americké dividendové akcie jsou pořád ještě 7,5 % nad tím, kde byly na začátku roku, což je pořád dobrá výkonnost, i když o tom se nikde nepsalo, toho jsem si nikde nevšiml. Světové akcie jsou 1,8 % a dividendové 2,5 % nad tím, kde byly na začátku roku, takže ani to není žádný významný pokles.

Poklesy nejsou z dlouhodobého hlediska významné

Vladimír Fichtner: Takovéto poklesy vídáme, vídáme je třikrát do roka, letos jsme je viděli v únoru, v této době je to podruhé, ale když se člověk podívá na ten dlouhý horizont, ten dlouhý graf, třeba patnáctiletý – ještě tak dlouhý není, ale řekněme patnáctiletý – je vidět, že akciové strategie vydělávaly 95 190 %, přestože si v průběhu těch patnácti let prošly velkou finanční krizí.

Vladimír Fichtner: Bylo to za předpokladu, že lidé nezpanikařili, zůstali zainvestování, nezpanikařili v těch poklesech finanční krize. Kdo v roce 2004 zainvestoval, měl do dnešního dne skutečně solidní výnos na akciových strategiích.

Jak vidí poklesy na trhu UBS

Vladimír Fichtner: Myslíme si, že takto to bude i pokračovat, ale pojďme se už podívat, co k tomu řekla například UBS. My jsme v distribučním listu UBS a od jejího chief investment officera dostáváme pravidelně newslettery. Co psal Mark Haefele, chief investmen officer global wealth managementu UBS?

Tomáš Tyl: Ta zpráva přišla poté, co v úterý a ve středu trhy zase o něco klesaly dolů – i když se to zase už trochu vrátilo zpátky. Ta odpověď byla hodně podobná, jako když posílal minulý podobný dopis k těm poklesům, to znamená: investoři se hlavně pořád obávají obchodních válek, zpomalujícího růstu a růstu sazeb – není tam vlastně nic nového ani nic dramatického, co by k tomu vedlo, jsou to všechno věci, o kterých se diskutuje dlouhodobě, jsou známé, nejsou to žádné černé labutě nebo neznámé věci. Vedlo to k poklesu, ale UBS pořád říká: „akcie převažujeme, protože se nám stále zdají atraktivní“, díky tomu poklesu jsme se valuačně – když se podíváme na forward P/E nebo zkrátka ty ukazatele valuací – dostali na úroveň odpovídající únoru 2016, to znamená, že z hlediska forward P/E jsou americké akcie asi na čísle 16,3, což z dlouhodobého hlediska znamená, že akcie nejsou nijak drahé, takže UBS říká: „pořád akcie držíme, ještě nevidíme konec té fáze cyklu, ještě nevidíme ten pád a krizi“. My na to máme podobný náhled jako UBS, také mírně převažujeme, také nám ty valuace připadají atraktivní a nepřipadá nám, že by se na trhu materializovalo něco strašlivého, co by mělo vést k nějakým dalším velkým propadům.

Vladimír Fichtner: Co je ale důležité, Tomáši, je, že ten pokles zároveň ještě není tak veliký, abychom jej využívali k nákupům.

Tomáš Tyl: Ano, ano. My se díváme na tu korunovou výkonnost, v těch grafech je korunová výkonnost, a i proto, že dolar šel trochu proti tomu trhu, nejsme v korunách 10 % od vrcholu, což by pro nás byl takový nákupní signál, tam ještě nejsme, takže v tuto chvíli spíše čekáme, jestli buď přijde nákupní příležitost, nebo jestli se ten trh odrazí a bude zpátky růst.

Kdy skončí býčí trh

Vladimír Fichtner: Skvělé. Zároveň byl tento týden na Patrii přetištěn stručný komentář k tomu, co říká Bank of America o tom, kdy přijde vrchol toho cyklu. Oni říkají, že možná do 21 měsíců. Co byste k tomuto řekl?

Tomáš Tyl: Oni se dívají na nějaké varovné signály a vychází jim, že když se jich naplní devatenáct, je to velké riziko, a zatím se jich z těch devatenácti naplnilo čtrnáct, což nastává v té pozdní fázi cyklu, protože přibývají signály toho, že trh už se blíží k vrcholu, ale ještě tam není. Samozřejmě, číslo 21 měsíců – nemáme křišťálovou kouli, abychom ověřili jeho platnost, ale z toho, co na tom trhu vidíme, se domníváme, že jeden až tři roky před vrcholem můžeme být, takže v tom rozptylu jsme, ale že to ještě nevychází teď. V Americe je opět velmi zajímavá výsledková sezona, i když trochu slábne, takže ten růst zisků je teď jenom 23 % oproti 25 % v létě.

Vladimír Fichtner: Růst zisků těch největších firem je 23 % ročně, což je samozřejmě fantastické číslo.

Tomáš Tyl: Ano, pořád výborné číslo, ale je to trochu slabší, než to bylo v létě, takže je kolem toho také někdy takové haló. Firmy stále překonávají očekávání, což znamená, že i když ta očekávání byla silná, výsledky jsou ještě lepší, 80 % firem zatím překonalo očekávání. Pravděpodobnost recese je zatím také relativně nízká, někde kolem 10 %. Z našeho pohledu se nám to, co říká Bank of America, zdá rozumné. Ten vrchol je někde před námi, ale není to tak, že by tady teď byl nebo byl za námi.

Vladimír Fichtner: To, co bych možná ještě dodal, Tomáši, je, že přestože si něco myslíme a pracujeme s nějakým scénářem, nespoléháme na to. Neříkáme: máme křišťálovou kouli a je to jediný scénář, který musí nastat. Chceme být připraveni na různé scénáře, v tom je právě kouzlo té wealth protection strategie, takže jsme připraveni i na to, že by poklesy pokračovaly nebo že by dokonce byly výrazně významnější. Víme, co budeme s portfoliem dělat, a máme ho připravené tak, abychom mohli něco dělat i v období velkých poklesů. Takže na to, že se blížíme k vrcholu, že je před námi možná rok, dva, možná tři, nechceme spoléhat za každou cenu, přestože nám to je blízké. Kdybychom na to spoléhali, řekli bychom: máme 100 % v akciích a nemusíme nic řešit. To my neděláme.

Tomáš Tyl: Ano, přesně tak. Máme tam připravenou hotovost, abychom mohli nakupovat, kdybychom se mýlili a poklesy pokračovaly.

Dluhopisy nemusí být bezpečný přístav

Vladimír Fichtner: Další zajímavé články se objevily v oblasti dluhopisů, Tomáši, protože mnozí lidé v okamžicích poklesů na akciích říkají, že dluhopisy, to je ten bezpečný přístav, do kterého se uchýlím. My si to ale nemyslíme, byly tam některé zajímavé komentáře, jak o italských dluhopisech, tak o polských dluhopisech. Můžete k tomu něco říci?

Tomáš Tyl: Ano, ano. Ty polské dluhopisy, to je zajímavé, týkalo se to tam firmy GetBack, která zkrachovala, zkrachovala i investiční společnost, která do těch dluhopisů masivně investovala a koupila 28 % té emise. Byly to korporátní dluhopisy bez ratingu a my vidíme, že například na českém trhu se těchto dluhopisů vydává hodně a lidé někdy mají pocit, že tam není velké riziko, nekolísá to, protože se to nikde neobchoduje, takže to vypadá bezpečně a riziko tam vlastně nemusí být, ale tohle to ukázka toho, že u korporátních dluhopisů, kde není rating, je riziko vždy přítomno, může se stát, že některé ty firmy nedokážou splácet, a když přijde nějaká recese, může jich určitě být více, a můžou se dostat do problémů. V Polsku už vidíme, že to u některých firem nastalo, u nás zatím podobné zprávy nebyly, i když jsme se také setkali s dluhopisem, u kterého byl problém s emitentem, takže je to takové upozornění: pozor, něco, co vypadá bezrizikově, nemusí vždycky úplně bez rizika být.

Vladimír Fichtner: Speciálně v případě, kdy člověk přemýšlí dlouhodobě. Když člověk přemýšlí v horizontu týdnů nebo měsíců, možná to riziko může být menší, i když člověk nikdy neví, kdy přijde nějaký problém, ale když se hospodářský cyklus otáčí, když se blížíme vrcholu hospodářského cyklu, to znamená, když jsme na tom teď všichni skvěle a situace se začne zhoršovat, tehdy může přijít problém, může se začít objevovat to, že některé firmy nebudou mít na splátku dluhopisů, nebudou mít na to, aby splácely své dluhy, a to může být velké překvapení pro spoustu lidí, kteří si myslí, že dluhopisy jsou v pořádku, bez rizika a bezpečný přístav. Ještě tam, Tomáši, byl komentář k italským dluhopisům.

Tomáš Tyl: Ano, v Itálii dochází s populistickou vládou k většímu zadlužování a jsou obavy, že to bude pokračovat a že nebudou plnit ta Evropou daná kritéria. To může samozřejmě vést k tomu, že by například ratingové agentury mohly i snižovat rating Itálie, a ve chvíli, kdy by snížily rating Itálie třeba až na spekulativní stupeň, znamená to v tu chvíli, že některé banky budou muset italské dluhopisy prodat, protože by jinak nemohly plnit kritéria. Musí zkrátka mít určité množství dluhopisů investičního stupně, tj. s vysokým stupněm ratingů, a když by Itálie tohle nesplňovala, musely by je vyměnit za jiné dluhopisy, takže Itálie je také ukázka toho, že ani státní dluhopisy nemusí být úplně vždycky v pořádku.

Vladimír Fichtner: A pokud by je investoři nebo banky měnili za jiné dluhopisy, znamenalo by to, že se jich budou zbavovat, jejich ceny budou velmi pravděpodobně klesat, bude převis nabídky těch dluhopisů, zároveň se ale budou zdražovat úroky na těch dluhopisech, aby byly atraktivnější, a pro Itálii bude zase o něco dražší financovat svůj růst a svoji budoucnost.

Tomáš Tyl: Ano, a pak je to taková spirála, kterou jsme viděli například v Řecku.

Vladimír Fichtner: Nedávno v Turecku. A ta může být velmi nebezpečná, takže přejme si, ať k tomu nedojde, ale pořád mějme na mysli, že dluhopisy v žádném případě nejsou bezpečným přístavem samy o sobě.

Tomáš Tyl: Tím spíše v dobách nízkých sazeb – když sazby porostou, ta rizika tam jsou.

Jak si vybrat relevantní zprávy z trhu?

Vladimír Fichtner: Skvělé. Další zpráva, kterou jsme tam měli, Tomáši, byla o tom, že není úplně jednoduché vyznat se ve spoustě informací a že je důležité rozlišovat, které zprávy jsou důležitější a které nedůležité. I proto děláme například toto povídání „Přečetli jsme za vás“ – abychom z toho mediálního obrázku vybrali to, co je podle nás podstatné. Dnes ráno jsme probírali sto stránek zpráv, které máme za celý týden nakopírované, a to už byly zfiltrované, takže zkoušíme opravdu vybrat to nejpodstatnější, ale co k tomu, které zprávy jsou důležité? K tomu jste také něco zmiňoval.

Tomáš Tyl: Určitě je dobré se vždycky dívat na nějaký velký „big picture“, velký obrázek, aby to zapadalo, aby to byly zprávy, které mají nějaký dlouhodobý přesah. Často se na nás hrnou denní zprávy o tom, jestli trh šel nahoru nebo dolů, a nějaké úvahy, proč to bylo, ale tyto zprávy jsou v investování vlastně úplně nerelevantní, protože ve chvíli, kdy vyšly, jsou už vlastně zastaralé. Důležité jsou ty zprávy, které mají nějakou vysokou relevanci, a je zajímavé, že vysoká relevance a důležitost těch zpráv nemusí být vůbec v souladu s tím, které zprávy se objevují nejčastěji. Je potřeba dávat si pozor ne na ty zprávy, které k nám přicházejí nejvíc a nejvíc křičí: „poslouchej mě, přečti si mě, já jsem atraktivní titulek“, ale ty, které mají v sobě nějakou podstatnou informaci.

Vladimír Fichtner: Jak říká Warren Buffet, nejúspěšnější investor světa, který vydělal peníze skutečně investováním: „na finanční zprávy se dívám, jen když se chci dobře pobavit“, protože spousta těch zpráv, které člověk vidí na BloombergTV a CNBC a dalších, je úplně irelevantní.

Jste našimi klienty? Zahrajeme si s Vámi a Vašimi dětmi

Vladimír Fichtner: Skvělé. Pak tam ještě byla zpráva o tom, jak zapojovat děti do přemýšlení o penězích, třeba i do rodinných businessů a podobně – ta byla zajímavá z jakého úhlu pohledu?

Tomáš Tyl: Když přechází business nebo majetek z generace na generaci, často se stává, že ta další generace, když na to není připravená a připravovaná, ten majetek rozpustí, nevede ho dál nebo případně změní třeba správce – není tam kontinuita. Stává se to poměrně často. Naopak se ukazuje, že se vyplácí, když rodiče zapojí svoje děti do businessu, ukážou jim, jak to funguje ještě v průběhu, nová generace může dokonce přinášet nějaké zajímavé myšlenky, takže je ta mezigenerační spolupráce obohacující. Je to důvod, proč i my se snažíme pracovat nejenom s našimi klienty, ale i s jejich potomky – právě proto, abychom je zapojili a abychom se vyhnuli tomu, že při tom mezigeneračním přechodu dojde k tomu, že se to bohatství rozpustí nebo využije jinak, zkrátka, že se tam ztratí ten dlouhodobý horizont a ten smysl.

Vladimír Fichtner: Byla by to totiž škoda.

Tomáš Tyl: Přesně tak.

Vladimír Fichtner: Byla by to škoda, a právě proto jsme vám už minulý týden nabídli – a tento týden to zopakuju – že si s vašimi menšími dětmi od deseti do šestnácti let klidně přijedeme zahrát Finanční svobodu – hru, které v Americe říkali Američané Monopoly on Steroids, takže pokud vaše děcka mají rády Monopoly, Dostihy a sázky nebo něco podobného, užijeme si to, za chvilku – po jednom hraní – budou vědět, co to jsou akcie, dividendy, dluhopisy, jak se s tím pracuje, a začnou se jim dostávat do mysli tyto termíny a pojmy, nebudou pro ně cizí ve chvíli, kdy potom přijde čas jim ten majetek začít pomalu předávat, takže kdo máte chuť, přihlaste se nám, vyplňte v dotazníku vaše iniciály, přečtěte si ty instrukce a rádi se u vás někdy uvidíme. Takže to je asi všechno, Tomáši, díky moc, dneska jsme byli trošku delší, ale myslím, že to stálo za to.

Tomáš Tyl: Určitě, díky a děkuju za pozornost.

Vladimír Fichtner: Díky vám všem a budeme se těšit někdy příště. Na shledanou.

Tomáš Tyl: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. Honza Valášek, www.eFrank.cz