Dividendové akcie od začátku roku předběhly celý trh. Poklesy trhů v našich portfoliích tlumil rostoucí dolar. Analyzovat krátkodobé pohyby trhu nemá valný význam. Když akcie vyrostou a jejich podíl v portfoliu se zvýší, je čas rebalancovat portfolio. Britská vláda schválila dohodu o brexitu. Brexit může mít negativní vliv především na střední Evropu.

Týdenní videokomentář - 16. listopad 2018

Přepis videokomentáře:

Vladimír Fichtner: Dobrý den, dámy a pánové, tady je Vladimír Fichtner a vítám vás u dalšího dílu našeho „Přečetli jsme za vás“. Dnes si budu povídat s Tomášem Tylem. Dobrý den, Tomáši.

Tomáš Tyl: Dobrý den, Vladimíre. Dobrý den.

Vývoj na trzích

Vladimír Fichtner: Budeme si povídat o tom, co se dělo tento týden na trzích a co zajímavého jsme si přečetli místo vás. První věc, kterou bych chtěl zmínit, je zajímavá statistika.

Vladimír Fichtner: Poté, co akcie trošku poklesly a byly v minulých týdnech takové trochu nervózní a zase se poměrně dost vrátily zpátky, ukázalo se najednou, že americké dividendové akcie vydělávají od začátku roku 11,8 % v korunovém vyjádření a ty růstové 11,4 %. Celý rok to bylo obráceně, celý rok byly ty růstové dokonce třeba 15 % a dividendové 11 %. Tady se ukázala důležitost dividendových portfolií pro stabilitu portfolia. Nebyla to jen dividenda, také dolar byl možná zajímavý. Tomáši, co k tomu řeknete?

Tomáš Tyl: Ano. Jedna část toho, proč se dividendovým dařilo lépe, je, že se jedná o větší stabilnější společnosti. Trh byl předtím hnaný spíše technologickými akciemi, růstovějšími akciemi bez dividend, které jej hodně hnaly nahoru, ale ty také stály za tím propadem, takže padaly více. Tady se ukázala stabilita těch velkých dividendových společností, které my v portfoliu preferujeme. Druhá věc, která korunovému investorovi hodně pomáhala a odmazala velkou část ztrát, byl posilující dolar. Ukazuje se, že posilující dolar je v krizích a propadech docela častý jev, protože jakmile je na trzích nejistota, všichni považují dolar za relativně bezpečný přístav, a proto k němu utíkají, takže posilování dolaru při propadech akciových trhů je věc, kterou můžeme pozorovat docela často. Teď nám to pomáhalo, vymazalo nám to velkou část ztrát, které byly předtím, ale my to považujeme za důležité i z dlouhodobého strategického hlediska – mít peníze v cizích měnách, protože nechceme spoléhat jen na to, že tady bude všude dobře, že se koruně bude dařit, že tady nebudeme mít žádné krize nebo inflace. Cizí měny jsou pro nás hlavně z dlouhodobého hlediska takovým stabilizačním prvkem, i když krátkodobě mohou třeba docela kolísat.

Vladimír Fichtner: Skvělé, takže jak dividendové akcie, tak expozice na dolarová aktiva, dolarové akcie, nám pomáhaly vyrovnat poklesy, byť nebyly úplně významné. Bylo vidět, že to pomáhá udržet větší stabilitu toho portfolia.

Jaké zprávy jsou opravdu podstatné

Vladimír Fichtner: Skvělé. Další zpráva, která je taky trošku spojená s těmi poklesy – jeden zajímavý analytik na Morningstar psal o tom, že někdy je nejlepší ignorovat to, co se děje, ty informační toky na trzích. Co k tomu psal, Tomáši, Rekenthaler.

Tomáš Tyl: On říkal, že na trzích často proběhne nějaký růst, pokles, nyní hovořil o tom, co se stalo, když do Kongresu byla zvolená demokratická většina, senát zůstal republikánům. Všichni očekávali, že když bude v Kongresu více demokratů, bude to mít na trh negativní následky, a trh místo toho rostl. Můžeme se jen domnívat, proč to bylo, jestli to bylo zkrátka určitým uklidněním poté, ale co říká Rekenthaler, je, že tohle vykládání krátkodobých pohybů může být ošemetné, protože akcií se nikdo nemůže zeptat, proč někam šly, a když někdo vypráví nějaký příběh, vypovídá to více o něm než o tom, co se na trhu doopravdy děje. Takže takové ty krátkodobé zprávy, které můžete často vidět, „akcie poklesly o… protože… pár procent, protože se dělo to a to“, často nemají vůbec žádný smysl, druhý den už je všechno jinak, takováto zpráva už je druhý den zastaralá. Je to jeden z důvodů, proč děláme „Přečetli jsme za vás“ – protože chceme z těch zpráv odfiltrovat tyto nedůležité zprávy o těch fluktuacích a vybrat jen ty, které jsou skutečně důležité a ovlivňují portfolio v dlouhodobém pohledu.

Vladimír Fichtner: Někdo už to ví, ale já možná jenom připomenu, že „Přečetli jsme za vás“ znamená, že se každý pátek ráno sejdeme na zhruba třičtvrtěhodinku a projdeme zhruba sto stránek textů, které jsme si v průběhu toho týdne nasdíleli, že mohou být zajímavé. Přečetli jsme jich více, ale nasdíleli jsme jenom zhruba sto stránek textu ve Wordu a vybíráme z nich ty, které máme pocit, že jsou skutečně zajímavé. Někdy je těžké dostat i ty čtyři nebo pět zpráv dohromady, aby to bylo z toho dlouhodobého pohledu rozumné a relevantní.

Tomáš Tyl: Abychom nehonili nějaké zprávičky, které už příští týden nebudou mít žádnou cenu.

Vladimír Fichtner: Přesně tak. Takže platí to, co říkal Tomáš – je hrozně podstatné najít si v tom informačním chaosu to skutečně dlouhodobé, strategicky podstatné a věříme tomu, že vám v tom také trošku pomáháme tímto pořadem.

Alokace mezi akcie a dluhopisy

Vladimír Fichtner: Další zpráva, která se objevila, byla také na Morningstar a také od stejného člověka, což se nám nestává úplně často. On zároveň jako reakci na ten první článek a nějakou diskuzi pod ním zveřejnil další článek, který říká „ano, když jsou akcie předražené, je dobré je realokovat nebo měnit jejich váhu v portfoliích“. Co k tomu řeknete, Tomáši?

Tomáš Tyl: Ano. On vlastně říká, že těch okamžiků, kdy jsou akcie tak drahé, že by z nich měl člověk úplně odejít, je v historii málo. Když se na to podíváme z hlediska P/E, byl to možná rok 2000, ale jinak jsou často situace, kdy samozřejmě mohou přijít nějaké krize po nějakých růstech, ale není to třeba v těch valuacích tolik vidět. A on říká, že proto je důležité rebalancovat – protože když akcie vyrostou a vy jste jich chtěli mít v portfoliu 60 %, najednou jich máte v portfoliu 70 % – jenom proto, že vyrostly, nic jiného se nestalo, ostatní části portfolia zůstaly stejné – což je více, než třeba odpovídá vaší strategické alokaci, rebalancujte, to znamená - odprodejte to tak, abyste zase měli tu strategickou alokaci, kterou chcete mít. Tím se přirozeně vytváří to, že když akcie zdražují a jsou drahé, prodáváte je, a naopak to, co zase děláme často také my a často na to upozorňujeme, že když padají, přikupovat je, protože když jich díky pádu zůstane v portfoliu z 60 % jenom 50 %, je to důvod přikoupit. Takže rebalancování dělá přirozeně to, co chcete. Prodáváte draze, nakupujete levně, a tím to portfolio dlouhodobě obstaráváte – to je myšlenka z toho článku, která se nám velice líbí.

Vladimír Fichtner: Takže podstatné je držet strategickou a případně taktickou alokaci, ale nereagovat na každý informační šum nebo informační chaos, který jde kolem nás, protože ten je mnohem méně relevantní.

Vliv Brexitu na Českou republiku

Vladimír Fichtner: Poslední článek, který nás zaujal tento týden, Tomáši, byl od ING, publikovaný na Reuters a mluvil o tom, že Česká republika, Polsko a Maďarsko mohou být v případě tvrdého Brexitu docela poškozeny.

Tomáš Tyl: Ano. Teď se hodně hovořilo o Brexitu – právě proto, že britská vláda odsouhlasila ty dohody v nějaké podobě, trochu se tam o to pořád přou, protože s tím nejsou úplně spokojení, ale nakonec u těch velkých zemí dojde vždycky k nějaké dohodě, protože mají velkou vyjednávací sílu a nikdo si nechce nechat utéci britský trh, nikdo si nechce nechat utéci německý trh nebo německého nebo britského nebo francouzského spotřebitele. Tam se vždycky nějak domluví, ale ten, kdo zůstane bit, jsou země jako my, které jsou malé, naše vyjednávací podmínky jsou horší a například specificky u nás jedno z odvětví, které je pro nás velmi důležité a my o něm často hovoříme – automobilový průmysl – může být podle ING právě Brexitem zasažen poměrně dost, protože export aut do Británie se tím sníží, dodáváme auta, autodíly a tak dále. Zase to ukazuje na takovou tu nebezpečnost toho spoléhat jen na Českou republiku, což někdy v některých portfoliích můžeme vidět, že je tam například významný podíl střední a východní Evropy nebo České republiky, protože „my to tady přece známe a je to domácí a je to v korunách“, ale na druhou stranu jsou tam taková specifická rizika, kterým se my chceme vyhnout, protože my už tady žijeme, takže těch rizik na sebe bereme docela dost tím, že tady žijeme, máme tady byznysy nebo zaměstnání, raději proto investujeme do celého světa.

Vladimír Fichtner: Takže co se týče Evropské unie z našeho čistě ekonomického pohledu, určitě je dobře být zamilován do Evropské unie a co nejblíže se přivinout k Německu a ke zbytku Evropské unie, protože když to tak nebude…

Tomáš Tyl: … kam budeme exportovat, jak budeme fungovat?

Vladimír Fichtner: Tak. Můžeme mít velké problémy, takže važme si toho, že jsme v Evropské unii, a pokud to nebudeme dělat, minimálně po ekonomické stránce to pro nás může být docela nepříjemné. Že bych chtěl mít například o 30 % nižší životní úroveň jen proto, že bychom nebyli v Evropské unii…

Tomáš Tyl: … protože bychom chtěli remcat a odtrhnout se, něco by se nám nelíbilo, to určitě není dobrá cesta.

Vladimír Fichtner: Já tedy také nemám tuto prioritu. Dobře, Tomáši, já myslím, že dnes stačí, díky moc za vaše komentáře k dnešnímu „Přečetli jsme za vás“.

Tomáš Tyl: Díky a děkuji za pozornost.

Vladimír Fichtner: S vámi se také rozloučím, mějte se krásně a budeme se těšit příští týden zase na viděnou.

Tomáš Tyl: Na shledanou.

Vladimír Fichtner: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. href="https://www.efrank.cz/cs/page/team?utm_source=FrankBlog_181116_3&utm_medium=VideoKoment181116" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Honza Valášek, www.eFrank.cz