Akciové trhy od začátku roku 2019 rostly,nacházíme se v pozdní fázi ekonomického, zisky firem potvrzují rostoucí trend celého roku, růst zisků a stagnace ceny znamená zlevnění akcií vůči ziskům, ekonomika v Evropě zpomaluje, investice do vína loni vydělala 35 % a překonala výnos akcií, biotechnologická společnost Grossamer Bio chtěla veřejně upsat akcie, ale v USA jsou uzavřené úřady, což jí přineslo komplikace.

Týdenní videokomentář - 25. leden 2019

Přepis videokomentáře:

Vladimír Fichtner: Dobrý den, dámy a pánové, tady je Vladimír Fichtner a vítám vás u dalšího „Přečetli jsme za vás“. Dneska je mým hostem Aleš Prandstetter. Ahoj, Aleši.

Aleš Prandstetter: Ahoj, Vladimíre.

Vladimír Fichtner: Pro ty z vás, kteří Aleše ještě neznáte – Aleš byl ještě do nedávna investičním stratégem ČSOB asset managementu, od prvního ledna se připojil k našemu týmu a my jsme moc rádi, že tady Aleše máme. Takže od této chvíle se už budeme potkávat nejen my dva, ale s Tomášem Tylem, s Petrem Syrovým, budeme se střídat a budete mít víc názorů, které můžete poslouchat a sledovat.

Aleš Prandstetter: Dobrý den všem.

Vývoj na trzích

Vladimír Fichtner: Tak, pojďme na to. Od začátku roku jsou akciové indexy dramaticky v plusu, 4,5 %, 5 %, až 6 %, podle toho, na jaký index se budeme dívat, ale akciové indexy vyrostly poměrně intenzivně. Uvidíme, jak to bude pokračovat. Kdyby loňský rok, rok 2018, končil dnes a ne 31. 12. před třemi týdny, byli bychom na akciích lehce v plusu, asi 2 %.

Aleš Prandstetter: Takový slabší akciový rok, ale nic by se nestalo.

Vladimír Fichtner: Přesně tak, slabší akciový rok Všichni víte, že jsme ten rok skončili v mínusu, akcie byly -5 %, -10 %, podle toho jaké, čínské -20 % a více, ale z našeho pohledu nic mimořádného, přesně to, co říká Aleš.

Co se bude dít v Americe

Vladimír Fichtner: Ale pojďme se podívat na zprávy, které se objevily tento týden a které jsme spolu probírali, Aleši, a s kolegy. Začínají se objevovat negativnější zprávy o tom, co se bude dít v Americe. Máš k tomu nějaký komentář?

Aleš Prandstetter: Je to tak. Já bych to možná trošku přirovnal k tomu, že nic nekvete věčně, vždycky jsou na trzích i v ekonomice určité cykly a teď se nacházíme v nějaké pozdější části rostoucího cyklu, příští pokles nemusí být ani recese, ani krize, může to být jen nějaké uvolnění té ekonomické aktivity, čili nemusí se ani dít nic dramatického, a ty zprávy – někteří jsou více negativní, někteří jsou pozitivnější. Já si myslím, že občas vidíme nějaká horší čísla, například nedávno přišla z Evropy horší PMI, něco je občas ze Spojených států, to je samozřejmě ta nepříjemná situace s Trumpovou zavřenou administrativou, ale to jsou věci, které se normálně objevují, takže bych tomu nepřikládal nějakou velkou váhu.

Vladimír Fichtner: Nic dramatického.

Firmám rostly zisky

Vladimír Fichtner: Přestože tam byly některé zprávy negativnější, a na ty jsme nyní chtěli upozornit, z hlediska statistik toho, co reportují firmy za čtvrtý kvartál loňského roku, to nevypadá až tak špatně. Ta čísla ještě nejsou celá, ale můžeš k tomu dát nějaký předběžný komentář?

Aleš Prandstetter: Zatím samozřejmě nereportovaly všechny firmy, je to nějaký zlomek, ale nejde od toho úplně…

Vladimír Fichtner: Sto firem z pěti set.

Aleš Prandstetter: Ano. Nejde od toho úplně abstrahovat, už to určitě udává nějaký směr a ten směr je veskrze pozitivní. Firmám rostly zisky, a co je možná ještě důležitější, rostly tržby, to znamená, že ty zisky mají nějaký reálný základ ve spotřebitelské poptávce, což je vždycky něco, co je pozitivní. Samozřejmě, možná se o tom ještě zmíníme, důležité jsou i výhledy, které ty firmy s tím, když reportují výsledky, udávají, ale myslím si, že výsledková sezona jako taková za ten poslední kvartál, to poslední období vypadá velmi dobře.

Vladimír Fichtner: Začíná rozumně, tržby amerických firem rostou 6 %, zisky 14 %, což jsou velmi dobrá čísla, protože mluvíme o největších firmách světa.

Aleš Prandstetter: Přesně tak.

Vladimír Fichtner: A i to může být trošku za tím, že se ten trh začíná vracet zpátky tam, kde byl na podzim loňského roku.

Dlouhodoby výhled trhu se prudce změnil

Vladimír Fichtner: Skvělé. Na Patrii byl zajímavý článek, který mluvil o tom, že dlouhodobý výhled na trhu se prudce změnil. Tím, jak pokleslo P/E trhu, poklesly ceny, zvýšily se zisky. O čem ten článek byl a proč si myslíš, že byl zajímavý?

Aleš Prandstetter: Myslím si, že vždycky je dobré si uvědomit, jaká je cena toho, co si kupuji, to znamená, že když teď vstupuji do akcií, vidět, že trh je oceněný velmi rozumně. Jinými slovy, dá se říci, že při tom price/earnings ratio na hodnotě 14 si kupuji i tu nejistotu, která je v těch cenách, to znamená, že když přijde nějaká další tržní turbulence, nekoupil jsem draho, a tudíž na to mohu být připraven i v těch cenách. Ani akcie firmy de facto už nemusí tolik klesat, když by zase třeba přišla nějaká série negativních zpráv, čili je to určitě taková pohodlnější pozice pro akciového investora a nemusí se tolik bát, že například spadne z nějakých výšin, z vysokých ocenění a podobně.

Vladimír Fichtner: Jasně. To byl docela zajímavý článek.

Ekonomika v Evropě zpomaluje

Vladimír Fichtner: Pak tam byl jeden článek, který byl na Patrii, kde to vypadalo, že byl citovaný Honza Bureš, a kde bylo: „Nálada v eurozóně pod bodem mrazu, Česko dopad brzy pocítí“. Řekni, co jsi říkal.

Aleš Prandstetter: Já bych řekl, že Honza Bureš ten název úplně nevymyslel, že to je spíše takové bombastické. Já si myslím, že Honza Bureš by to řekl, kdyby ty nálady byly pod 50. Ta hranice 50 je hranicí mezi expanzí a nějakým smršťováním se ekonomiky, čili pokud by ta čísla vyšla dejme tomu 49 nebo lehce přes, věřím tomu, že by Honza možná toto vyjádření použil.

Vladimír Fichtner: Pod bodem mrazu? To je takové tvrdší.

Aleš Prandstetter: Je to takové hodně tvrdé. Možná při 48 nebo něco takového, ale pokud jsme pořád v expandující ekonomice, stále, přestože už jenom jemně, myslím si, že o bodu mrazu nelze hovořit.

Vladimír Fichtner: Objevily se tam nějaké další titulky, jako „zhoršující se Evropa“, to je něco, z čeho my máme také obavu, už dlouhou dobu jsme převážení v amerických akciích, určitě to v tuhle chvíli nehodláme moc měnit, přestože evropské akcie relativně zlevňují – jsou levnější než americké. Můžeš k tomu jako k těm dalším negativním titulkům o Evropě, které se objevovaly, ještě říct nějaké slovo?

Aleš Prandstetter: Zase to jen ukazuje, že je něco za něco, dá se říct. Že ta relativní láce evropských akcií je vykoupená tou nejistotou, která se pak promítá v těch zprávách. Určitě je to o tom, že exportně orientovaná Evropa může být více postižena tím, co se děje v Číně, protože Čína je importní teritorium. Evropa může být postižená stejně tak i trošku problematickou domácí poptávkou, která může utrpět jak Brexitem, tak i obecně strukturou evropské populace a demografií.

Vladimír Fichtner: Jasně. Proto je ta Evropa trošku horší.

Aleš Prandstetter: Proto je logicky levnější.

Vladimír Fichtner: Z našeho pohledu, když se o tom bavíme společně s Tomášem, s Petrem Syrovým, to, co tam stále vnímáme, je, že ten, kdo to může nejvíce odnést, jsme my jako Česká republika, protože jsme na trhu malý hráč. V principu, když něco v Německu začne být špatně a Němci si řeknou „ten zbytek světa už nás také nezajímá“, myšleno naši dodavatelé, „radši budeme dělat věci doma“, může to pro nás být velmi nepříjemné.

Aleš Prandstetter: Může to tak být, samozřejmě, automobilový sektor v Německu je pro nás hrozba velmi blízká, ale my – ta naše firemní sféra – jsme také zase myslím si takoví docela přizpůsobiví, zvlášť poslední dobou, takže zase takové obavy nemám, ale samozřejmě je to hrozba, kterou je potřeba brát v potaz.

Co mohlo minulý rok vydělat

Vladimír Fichtner: Pak se nám tam líbil jeden článek, který byl na Patrii: „Investoři do burgundského mohli loni slušně vydělat“. Jaký je tvůj komentář, Aleši?

Aleš Prandstetter: Vždycky když skončí uplynulý rok, někdo vyjde s tím, co mohl vydělat. To je evergreen. Řekl bych, že to je každým rokem, a vždycky něco najdete, protože to může být cokoliv, vzrostly ceny třeba krtků, nebo zkrátka úplně cokoliv si vymyslíte. Vždycky někdo něco vyšťourá. Já jsem víno vypil, tedy, takže jsem nezbohatl, ale mě tohle vždycky trošku štve, protože pak za mnou vždycky každý přijde a říká: „Proč jste tohle neměli v portfoliu? Vždyť to tak krásně vydělalo“. Za prvé víno není úplně vhodná portfoliová investice – já ji nazývám takovou zájmovou, musím být určitě trošku fanoušek – já si pamatuji, že před třemi roky zase všichni šíleli kolem Brazílie, jak vydělala, a pak to šlo zase dolů, to už byli všichni potichu. Ale vždycky zkrátka něco vydělá a málokdy to zrovna máte, tu část aktiv, ale nás tohle úplně nezajímá, nás zajímá spíše ta hladší cesta, která je převážně růstová.

Vladimír Fichtner: Jasně. Rozumná strategie, za tím nějaká filosofie, postavená na wealth protection principu. Takže pamatujme si, pořád bude něco, co bude vydělávat a co mít v portfoliích nebudeme, ale to také znamená, že až to bude na druhé straně, pravděpodobně to mít také nebudeme.

Aleš Prandstetter: Přesně tak.

Firmy se adaptují

Vladimír Fichtner: Ty jsi říkal jednu věc o české ekonomice – že se případně adaptujeme, když bude nějaký trabl. To je něco, o čem jsme si povídali s hlavním šéfem UBS wealth managementu, makroekonomem UBS wealth managementu, jedné z největších privátních švýcarských bank, Paulem Donovanem, na naší privátní schůzce, na které ty už jsi byl, na podzim, a on říkal: „když bude Brexit, krátkodobě to přinese nějaké nervozity, nejistoty, ale firmy se adaptují, lidi se adaptují“. Ty jsi o České republice řekl úplně to stejné a poslední článek je toho krásným důkazem. V Americe, protože je zavřená i komise pro cenné papíry, která schvaluje prospekty cenných papírů a uvedení firem na trh, první biotechnologická firma, která potřebuje jít s IPO na trh, našla v prospektu nějaká slova, kterými se vyhnou schválení tou komisí. Musím říct, že nechci zacházet do detailů, protože tomu ani tolik nerozumím, ale je to přesně ten případ. Budou čínské tarify, bude brexit natvrdo, bude problém s exportně orientovanou ekonomikou – sázejme na ty, kteří se umí dobře adaptovat. Američané jsou v tom velmi dobří, Evropa už je svým způsobem rozhodování je v tom téměř nemožná, problematická, ale jednotlivé evropské země a byznysy si se spoustou věcí poradí.

Aleš Prandstetter: Přesně tak. Ty byznysy si zase dokážou poradit mnohem flexibilněji. Vidíme to třeba u evropských vlád, které jsou přece jen v té dohodě trošku těžkopádnější, ale samozřejmě máš pravdu, většina těch věcí trvá jen dočasně, do té doby, než si to, jak se říká, nějak pěkně sedne. A ono si to vždycky po čase nějak sedne. Samozřejmě jsou kolem toho více nějaké náklady, které pak dočasně poškozují to hospodaření firem, nebo třeba i státu, ale vždycky, jak říkám, si to nějak sedne a nějaký ten nový normální stav jsme schopní zase ohodnotit a ten svět jede dál.

Vladimír Fichtner: A to je to podstatné. V principu – to důležité je mít nějaký delší horizont, na který se dívám, nespekulovat, co bude zítra, pozítří, bude spousta věcí, které se budou dít…

Aleš Prandstetter: Panikařit bývá většinou zbytečné.

Vladimír Fichtner: Přesně tak. Dobře, Aleši, děkuju moc za tvoji přítomnost na dnešním „Přečetli jsme za vás“, díky moc.

Aleš Prandstetter: Díky, krásně jsem si popovídal a díky za pozornost.

Vladimír Fichtner: Vám také díky za pozornost a budeme se těšit příští týden na shledanou. Mějte se krásně, na shledanou.

Aleš Prandstetter: Na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. Honza Valášek, www.eFrank.cz