Akciové trhy od začátku roku 2018 rostly: světové akcie +6,19%, americké +12,27%, klient nás upozornil na článek Šichtařové o penzijních fondech. Článek vnímáme rozporuplně, nejbohatší lidé světa investují do akcií a businessů. I když i oni někdy investují ztrátově, ekonomové se snaží predikovat příčiny příštích krizí, čínský trh se již roky potýká s problémy.

Týdenní videokomentář - 1. března 2019

Přepis videokomentáře:

Aleš Prandstetter: Dobrý den, dámy a pánové, moje jméno je Aleš Prandstetter a vítám vás u dalšího dílu „Přečetli jsme za vás“. Se mnou je tu Tomáš Tyl. Ahoj, Tomáši.

Tomáš Tyl: Ahoj, Aleši. Dobrý den.

Vývoj na trzích

Aleš Prandstetter: Pojďme se hned vrhnout na to, co dělaly akcie. Začíná jaro, ale akcie měly jaro možná už v lednu a v únoru, kdy vyrostly.

Tomáš Tyl: Ano, je to tak. Když se podíváme na vývoj od začátku roku 2018, světové akcie jsou asi + 6 %, je to hodně podobné jako minulý týden, takže tam není žádná velká změna. Pokud se pak podíváme na vývoj přímo od roku 2019, na jeho začátek, první dva měsíce, světové akcie rostly přes 10 %, takže tím vymazaly a překonaly poklesy, které byly v roce 2018. Začátek roku byl tedy v tomto směru příjemný.

Aleš Prandstetter: Takže jako by se nic nestalo.

Tomáš Tyl: V zásadě.

Pravda o penzijních fondech

Aleš Prandstetter: Jeden klient nám poslal upozornění na článek od Markéty Šichtařové, která je poměrně mediálně aktivní a patří mezi ekonomy, kteří jsou často citovaní, o tom, že do penzijních fondů nemá smysl vstupovat, nemá smysl tam spořit. Já když jsem si ten článek četl, přišly mi tam některé věci dost pochybné, například výpočty, nebo i některé závěry, takové ty nadhledové, které mi přišly dost nepřesné, abych tak řekl. Co ty na to, Tomáši?

Tomáš Tyl: Určitě. Tam zaznívá několik věcí, se kterými ne úplně souhlasíme nebo k nim máme trochu nějaké připomínky. Za prvé tam bylo to, že penzijní fondy nevydělávají, že ta čísla jsou poměrně nízká – to je samozřejmě pravda a je to primárně způsobeno tím, že většina penzijních fondů je pořád velmi konzervativně zainvestována, takže kvůli tomu na konzervativních investicích typu státní dluhopisy, kde jsou velmi nízké výnosy, není možné dělat nějaké vysoké zhodnocení. Ty výnosy budou vycházet nízké právě proto, že většina fondů je velmi konzervativně zainvestována. Za druhé je tam taková výtka, že penzijní fondy mají nějaké náklady – to je určitě pravda, náklady je potřeba sledovat nejen v penzijních fondech, ale při jakémkoliv investování – ale pak je tam také nějaký model toho, jak by se to vyvíjelo, kdyby penzijní fond investoval do akcií, ty akcie rostly po nějakou dobu 10 %, pak přišel propad 40 %, a vypočítává tam, že po tom propadu by ten člověk byl v mínusu. Ten model je zvláštní v tom, že když investujete, investujete dlouhodobě. Když investujete dlouhodobě, víte, kdy budete peníze potřebovat, a když potřebujete peníze, nejste v akciích, takže se vám nestane, že rok před tím, než potřebujete peníze vybrat, vám klesne portfolio o 40 %. Samozřejmě, když investujete dlouhodobě, budou přicházet růstová období, budou přicházet období propadů, ale díky tomu, že investujete do podnikání, do něčeho smysluplného, akciový trh dlouhodobě vydělává, takže to byla taková zvláštní úvaha. Poslední věc byl takový závěr, kde kromě toho mít děti – s čímž se dá určitě souhlasit – doporučuje „koupit tu a tam políčko, domek a zlato a nějaké spoření“. Zase – určitě souhlasíme s tím, že nemovitosti do portfolia patří, jsou to rozumná aktiva. Není dobré spoléhat jenom na nemovitosti, to je vidět na různých nemovitostních krizích, ale na druhou stranu zlato a spoření určitě nejsou dobré nástroje na spoření na stáří. Zlato proto, že jeho cena roste, když je více nakupujících, a není tam nějaký příjem jako u byznysu, je to zkrátka poptávka nabídka.

Aleš Prandstetter: Není tam dividenda.

Tomáš Tyl: Přesně tak, žádná dividenda. Co se týče spoření na spořicích účtech, tam vás nejvíce ohrožuje inflace, a proto to není vhodné na stáří.

Nejbohatší lidé světa investují do akcií i businessů

Aleš Prandstetter: Přesně tak. My víme, že i ti nejbohatší lidé investují do akcií, podnikání, byznysů. Nejznámější je Warren Buffett. Nicméně se samozřejmě stane, že ne všechno vyjde – dokonce i takovému investorovi, jako je právě Warren Buffet, nevyšla investice do Kraftu, respektive Heinzu. Kečupy všichni známe, ovšem akcie prodělaly velmi bouřlivý negativní vývoj, i sám Warren Buffett uznal, že to nebyla výborná investice, nicméně na jeho celkových aktivech se to asi příliš neprojeví.

Tomáš Tyl: Ano, je to tak. Určitě kvůli tomu Buffett nějak výrazně nezchudne, důvodem je, že má velmi diverzifikované portfolio. Je vidět, že do akcií běžně investují i nejbohatší lidé světa. Portfolia nejbohatších lidí světa obsahují průměrně 30 % akcií, takže nemalý podíl – zhruba podobně jako nemovitostí. Například i Forbes psal o Herbertu Wertheimovi, což je neznámý podnikatel, který podnikáním vydělal miliony, díky podnikání by z něj byl milionář, ale protože všechno, co vydělal podnikáním, investoval na burze – Forbes píše, že to utratil na burze, což je takové zvláštní slovní spojení, on to investoval – stal se z něj díky tomu miliardář, takže je vidět, že nejbohatší lidé investují do akcií, ale samozřejmě je potřeba držet se u toho nějakého principu wealth protection.

Aleš Prandstetter: Je to, jak my říkáme, podnikání, finanční aktiva, nemovitosti a je to ten jakoby Mercedes, ten koláč rozdělený na tři díly.

Tomáš Tyl: Přesně tak. Ano.

Autoúvěry jako spouštěč další krize?

Aleš Prandstetter: Nicméně vždycky, když si něco čtu, vidím, že negativní zprávy jsou často takovým vděčným tématem pro novináře, takže se toho chytají, teď je to třeba problém autoúvěrů. Četli jsme článek o tom, že „autoúvěry mohou být spouštěčem příští krize“, a nakonec ten článek vyzněl přesně naopak.

Tomáš Tyl: Je to tak, ten článek má takovýto nadpis, ale v něm se pak vlastně píše, že v autoúvěrech není až tolik peněz, to je první věc a druhá věc je, že když se podíváme na neplatiče, mnohem důležitější jsou neplatiči například v oblasti hypoték a tam jsme naopak na minimech, neplatičů v Americe ubývá. Teď jsme v pozdní fázi ekonomického cyklu a s tím se pojí to, že budou přicházet smíšená čísla. Některá budou pozitivnější, některá negativnější, to je samozřejmě v pořádku, je potřeba s tím počítat, ne z toho hned být vyplašení, a pak je také důležité, že i když někdy přijde recese – a ona někdy přijde určitě i krize, jen nevíme kdy – tak samotná recese automaticky krizi neznamená. Může přijít recese a nemusí to být takové jako v roce 2008.

Čína se stále potácí v problémech

Aleš Prandstetter: Určitě. To, co nás možná trápí více než autoúvěry, je otázka Číny, kde pořád vidíme některé fundamentální problémy, i když na druhou stranu poslední měsíce vykázaly čínské akcie hodně zajímavý růst.

Tomáš Tyl: Ano, poslední dva měsíce rostly asi o 20 %, to byl velmi zajímavý výnos, ale kdo nás sledujete na videu, můžete se podívat na graf, kde je vidět posledních patnáct let na čínském akciovém trhu a je vidět, že i přes to Čína pořád není na těch vrcholech, na kterých byla v roce 2007, ani na lokálním vrcholu z roku 2015 nebo z minulého roku. Je zkrátka vidět, že čínský akciový trh není nic moc, a důvody jsou v samotné Číně. Čína má řadu svých vnitřních problémů typu demografie, problémy regionálního typu, pnutí mezi chudým venkovem a pobřežními bohatými městskými oblastmi, vztah mezi USA a Čínou je teď takový problematický, nedohodnutý, navíc čínská vláda pumpuje do čínské ekonomiky peníze hlava nehlava, ale samozřejmě ne všechno vychází, takže jestli někde máme třeba obavy – neříkáme, že to nutně bude celosvětová krize – Čína a Emerging Markets jsou pro nás určitě místa, kam kvůli tomuto neinvestujeme.

Aleš Prandstetter: My si zkrátka počkáme.

Tomáš Tyl: Ano.

Aleš Prandstetter: Děkujeme za pozornost, mějte se hezky. Na shledanou.

Tomáš Tyl: Díky, na shledanou.

Registrovaní uživatelé mohou posílat podněty, dotazy a další tipy na zajímavé články na adresu Frank@eFrank.cz. Můžeme je zařadit do našeho nejbližšího vydání „Přečetli jsme za vás ...”. Honza Valášek, www.eFrank.cz